Začít psát blog na Dušičky? Tvořit dlouhé nudné texty v roce 2019, aniž by je virálně propagoval můj hologram v autě na vodík? Profitovat z neznalosti extrémního mládí už nemůžu. („Netušila jsem, že se to porno dostane na web.“) Patřím do generace pamětníků. Třeba na doby, kdy Ewa Farna nosila rovnátka a privatizaci OKD všichni tleskali. (Co bylo horší?)
Chcete uspět na internetu? Najděte si téma. Konkrétní. Třeba výrobu vína v Estonsku. Tam na severu teda šlapou hrozny hlavně, když se rozsypou v samoobsluze na zem, správný příklad musí trochu kulhat. Lidé ale ocení vaši stále se rozrůstající sbírku cenných vědomostí a najdou si vás. Omezte se ještě víc. Pište pouze o vínu vyrobeném do roku 1926. V šedé mase internetu vaše stránka zazáří a pít to už nikdo nebude.
Chtěl bych psát jen o kozích sýrech, zlomkových akciích na newyorské burze nebo použití cimbálu v hip-hopu. Ale nejde mi to. Nadchnu se pro spoustu věcí. Zakládám si na tom, že je neopouštím, prostě jen postupně přestanu stíhat. Zoufalí rodiče se to snažili omlouvat mým narozením v Blížencích, i když jinak se stránkami horoskopu maximálně sušili obuv.
Dojde na vše a často v kombinacích (tzv. holistický přístup), občas se vám budu snažit něco vnutit, třeba pronajmout si hrob. Rád bych zachránil nosorožce a tramvaje T3 v Praze, zkoušel jsem to v miss přes světový mír, ale prý mám špatný míry.
Zas za týden a dobrou chuť, pokud právě obědváte.